PARYBY

 

je to nejprimitivnější třída z nadtřídy ČELISTNATCŮ, většinou žijí v mořích daleko ode dna.

Charakteristika paryb:

   Známe asi 600 druhů, jejich velikost může být od 50 cm až po 18 metrů u žraloka, tvar těla je torpédovitý, nebo shora zploštělý,  tělo pokrývají plakoidní šupiny, které mají kosterní původ (dentin), tyto šupiny tvoří u čelistí i zuby, které se mohou nahrazovat, u žraloků třeba i každých 8 dní.Šupiny pokrývá tvrdý email. Žraloci mají 3-4 řady zubů.

   Kostra je pouze chrupavčitá, místy zvápenatělá. Chorda je zachována a prostoupena chrupavkou a vápenatými inkrustacemi, vznikají tím tedy těla obratlů.

   Lebka je citlivá, beze švů, vpřed protažená v rostrum, pod nímž leží ústa ve tvaru podélné štěrbiny.

   Čelisti vznikají ze žeberních oblouků, původně sedm žeberních oblouků.

1.obl.- horní a dolní čelist

2.obl. - tvoří spojku 1.obl. s mozkovnou u vyšších obratlovců toto místo podpírá jazylka

3.-7.obl. - si zanechává svou původní podobu a ochraňuje tak dýchací ústroje

Páteř je tvořena chrupavčitými obratli, které jsou místy zvápenatělé, u dospělých jedinců zaškrcují i chordu. 

   Končetiny jsou vyztuženy chrupavčitou kostrou, která je tvořena pletencem a kostrou volné končetiny.

Nepárové ploutve: ocasní, hřbetní, řitní

Párové ploutve: prsní a břišní

   Trávicí soustavu tvoří ústa,svalnatý hltan, jícen, žaludek a střevo(to obsahuje spirální řasu- tyflosolis)

   Játra jsou veliká, obsahují mnoho tuku a mohou sloužit jako hidrostatický orgán.

   Paryby mají žlučník i slinivku břišní.

   Dýchají žábrami, jejich plátky přirůstají k žaberním přepážkám a jsou podpírány žaberními oblouky. Žádné přídavné dýchací orgány ani plynový měchýř nemají.

   Srdce je rozděleno na 4 oddíly - žilní splav, předsíň, komora a tepený násadec, krev obsahuje cca 1% močoviny, což pomáhá vyrovnat osmotický tlak s mořským prostředím.

   Paryby jsou vůči mořské vodě mírně hypertonické. Pohlavní orgány jsou párové a jejich vývody jsou rozdílné u samic a samců. Oplození je vnitřní, vejce jsou velká, larvální stadium chybí. Častá je i živorodost. Nestaví hnízda, ani nepečují o potomstvo.

   Mozek mají protáhlý a je pětidílný:koncový mozek, mezimozek, střední mozek, mozeček, prodloužená mícha. Mají dobře vytvořené čichové laloky koncového mozku, střední mozek a mozeček.

   Smysly mají dobře vyvinuté: chuť, čich, proudový orgán, rovnovážně sluchový i zrakový orgán.

   Čich není jako u ryb na povrch hlavy, ale je v ústech a hltanu. Ve vnitřním uchu jsou 3 prodloužené chodby. Oči jsou poměrně velké, paryby jsou citlivé na světlo, ale mají malou ostrost vidění.

   K parybám řadíme 3 řády :

 

Řád: ŽRALOCI ( Selachiformes )

   Při březích evropských moří bývá častým druhem žralok máčka skvrnitá ( Scylliorhinus canicula ). Dosahuje velikosti kolem 70 cm. Má vřetenovité tělo , které je nejširší v místě prolomení  pěti párů žeberních štěrbin. Směrem dozadu se zužuje. Zdrojem pohybu máčky skvrnité je heterocerkní  ocasní ploutev ( s mohutnější horní větví,, do níž proniká  konec páteře ). Dvě nepárové  ploutve má na hřbetě  a jednu ( řitní ) za řitním otvorem. Hrudní a  břišní ploutve žraloka jsou  párové ( slouží jako účinné výškové kormidlo ). V těle  jsou párové končetiny ukotveny pletencem lopatkovým a pánevním, s nímž jsou spojeny kloubně.

   Povrch těla máčky skvrnité je tvořen mnohovrstevnou pokožkou  ( epidermis ) a pod ní ležící škárou ( curie ). V ní jsou bazálními destičkami kosodélníkovitého tvaru zakotveny plakoidní šupiny, tvořící charakteristický drsný povrch žraloka. Mají stavbu obdobnou stavbě  zubu obratlovců ( jejich dentin je jedinou kostní tkání žraločího těla ). Emailový vrchol plakoidních šupin je háčkovitě otočen k zadní části těla . Plakoidní šupiny jsou na čelistech přeměněny v několik  řad mohutných zubů, které bývají po opotřebování nahrazeny jinými.( tzv. polyfiodontní chrup )

   Páteř je tvořena  obratli amficélního typu ( s tělem zezadu i zepředu vydutým ) Struna hřbetní prostupuje souvisle středními otvory těl všech obratlů. V trupové části na obratle navazují žebra. Lebka žraloka je široká, s očnicemi daleko od sebe, kryjící svou mozkovnou poměrně dokonale mozek.

   Mléčka skvrnitá se kořisti zmocňuje  čelistmi s plakoidními zuby ( některé druhy žraloků se živí druhotně – filtrací planktonu ). Dutina ústní přechází v hltan, prolomený pěti páry žaberních štěrbin. Jícen pokračuje bez zúžení do zahnutého žaludku. Střevo je nerozlišené, v zadní části poměrně široké, s vnitřní spirální řasou. Přechází v kloaku, jíž trávicí soustava vyúsťuje napovrch těla. Žralok má nápadně veliká játra ( tvoří až 10 % hmotnosti těla ), které jsou jednak zásobárnou tuky, ale plní i funkci hydrostatického orgánu, snižujícího měrnou hmotnost těla ve vodě.

   Dýchání žraloka zabezpečuje 5 párů žáber, omývaných vodou, nabíranou ústním otvorem pumpovacími pohyby hltanu. Potřebný proud vody je vytvářen pohybem žraloka. Nemá vytvořen plynový měchýř typický pro ryby. Při hladině se udržuje výhradně činností svého svalstva. Odpočívá položen na mělčině.

   Mozek máčky skvrnité je protáhlý, se zejména vyvinutým koncovým mozkem mohutným čichovým lalokem a mozečkem. Osa mozku je mírně prohnutá. Žraloci mají velké ploché oči a smysly čichu, chuti, proudový a rovnovážný orgán.

   Na hlavě má kromě zřetelných poloměsíčitých nozder ( žralok je velmi vnímavý na chemické složení vody : krev ve vodě vnímá na několika kilometrové vzdálenosti ) i několik set tzv. Lorenziniho ampulí pro vnímání elektrických podnětů ( svalového potenciálu ) pohybující se kořisti.

   Srdce máčky skvrnité je venózní, je uloženo v uzavřeném osrdečníku. Krev je čerpána jednosměrně do břišní aorty, z níž vychází 5 párů žaberních tepen: okysličená krev je sbírána hřbetní aortou s dopředu vybíhajícími krkavicemi, zásobujícími mozek. Další zvláštností je vysoký obsah močoviny v krvi žraloka ( až 0,8 % ), který stonásobně převyšuje hodnoty obvyklé u mořských ryb. Žralok tedy vyrovnává osmotický tlak okolní mořské vody.

   Vylučovacími orgány máčky skvrnité jsou protáhlé párové, po stranách páteře ležící prvoledviny ( opistonefros ), společně vyúsťující do kloaky.

   Máčka skvrnitá je pohlaví odděleného, bez nápadného pohlavního dimorfismu. Vaječníky i varlata a jejich vývody jsou párové. Vnitřní část břišních ploutví samců je upravena ke kopulaci ( pterygopody, syn. mixopterygia ). Oplození u žraloků je tedy vnitřní.

   Jejich vajíčka jsou velká, bohatá žloutkem. Bývají v pevných čtyřúhelníkovitých schránkách se spirálně točenými úponky , jimiž se uchycují například na chaluhách. Řada žraločích druhů je živorodá. Vývoj žraločích mláďat je přímý. Počet mláďat ( 2-4 ročně ) je ve srovnání s rybami velmi nízký.

   Žraloci jsou s výjimkou několika druhů rodu Carcharias u ( jezera v Nicaragui ) výhradně mořskými druhy, které jsou rozšířeny zejména v teplých mořích Indického a Tichého oceánu. Některé druhy jsou rozšířeny kosmopolitně ( nevyskytují se pouze v Baltu a v Kaspickém moři ). Dosahují velikosti 1 – 15 metrů.

 

Řád: REJNOCI  ( Rajiformes )

   Jsou typičtí svým dorzoventrálně zploštělým tělem. Jejich párové ploutve srůstají a tvoří lem těla. Ocas některých druhů  je protažen v bičíkovitý výběžek. Hřbetní ocasní ploutve zakrňují. Rejnoci jsou přizpůsobeni k životu u dna. Na spodní straně těla je 5 žeberních štěrbin, čichové jamky a ústa.

   Trnucha obecná ( Dasyatis  pastinaca ) má na hřbetě u kořenu trn s jedovou žlázou, jíž užívá k obraně. Parejnok elektrický ( Torpedo mamorata )má schopnost vytvářet svalovou činností  ( tzv „ svalové baterie “ ) statickou elektřinu, jejímž výbojem ( až 300 V ) omračuje kořist, případně se i sám brání útočníkovi. 

 

Podtřída:CHIMÉRY ( Holocephali )

   Bývají nejnověji uváděni jako podtřída na úrovni příčnoústých ( Elasmobranchii ), do níž jsou společně zahrnuty žraloci s rejnoky. Např. chiméra hlavatá ( Chimaera monstrosa ), obývající severní části Atlantiku a Středozemní moře. 6ije u dna v hloubkách okolo 100 až 500 m.

   Chiméry mají bizardní vzhled. Jejich tělo je protáhlé, má velké prsní ploutve a bičíkovitý ocas. Tělo není plakoidními šupinami kryto souvisle. Od příčnoústých ( tedy žraloků i rejnoků ) se chiméry liší řadou anatomických znaků, např. mají pouze čtyři žaberní štěrbiny kryté kožním záhybem ( tzv. nepárovou skřelí ) , nemají ani střevní řasu a chybí jim kloaka. V úatech mají zuby ve tvaru plochých destiček, které nejsou dále doplňovány ( monofiodontní chrup ). Vykazují zřetelný pohlavní dimorfismus ( samci mají na hlavě výrůstek, sloužící k přichycení samice při páření ).