Individuální vývoj rostlin

 

   Individuální vývoj neboli ontogeneze je sled událostí od vzniku organismu až po jeho zánik. Úkolem rostlinného jedince je zachování druhu, to znamená , že se během svého života snaží zajistit vznik nových jedinců. Doba života rostliny od vzniku do uhynutí se označuje jako její životní cyklus. Životní cyklus vyšších rostlin začíná ve fázi vegetativní, kdy rostou vegetativní orgány ( kořeny, stonek, listy ). Po určité době se vytvářejí orgány reprodukční ( rozmnožovací ) a rostliny vstupují do fáze rozmnožovací. Po ní dochází ke stárnutí a hynutí

   Délka života rostlin je u různých druhů různá. podle toho , tvoří-li rostliny plody jen jednou, nebo vícekrát za život, rozdělujeme je na monokarpické a polykarpické. Monokarpické rostliny dělíme dále na :

- jednoleté ( annuely ), jejichž životní cyklus proběhne během jednoho vegetačního období ( letničky, rajče, tykev, slunečnice )

- dvouleté ( bieny ), jež vyklíčí na jaře, vytvoří vegetativní orgány, přezimují a druhý rok vykvetou vytvoří semena a uhynou ( cukrovka, zelí, mrkev)

- víceleté ( plurieny )žijí několik roků ve vegetativním stavu, potom vykvetou, vytvoří semena a uhynou ( agáve )

   Většina víceletých rostlin jsou rostliny polykarpické , kvetou  a mají plody mnohokrát za život. Patří mezi ně vytrvalé byliny – trvalky ( pereny ), přečkávají nepříznivé roční období podzemními zásobními orgány ( oddenky, cibulemi, hlízami ), a dále keře a stromy.

   K tomu, aby rostliny mohla přejít z fáze vegetativní do fáze rozmnožovací, musí prodělat celou řadu biochemických změn, které jsou podmíněny faktory vnějšího prostředí. Říkáme, že rostliny musí projít určitým stadiem vývoje. Například dvouleté rostliny jsou v zimě vystaveny účinku nízkých teplot a v následujícím roce kvetou. Působení nízké teploty vyvolá v rostlinách fyziologické změny, jejichž výsledkem je kvetení. Účinek nízké teploty , který vyvolává kvetení a následnou tvorbu plodů, se nazývá jarovizace. Jiným obdobím je stadium světelné. V něm má rostlina vyvinuté listy a rozhodujícím faktorem je  doba, po kterou  je rostlina denně osvětlena. Přizpůsobování rostliny rozdílné délce dne a noci se nazývá fotoperiodismus ( délka denního osvětlení je fotoperioda ). Podle délky dne a noci , která jim vyhovuje, se rostliny dělí do tří skupin:

a)   krátkodenní rostliny  potřebují krátké denní osvětlení. Na přechod do kvetení potřebují dlouhý čas tmy ( konopí, bavlník, tabák ).

b)   dlouhodenní rostliny potřebují na přechod do květu dlouhé denní osvětlení a krátký čas tmy ( obilniny, brambory ).

c)   neutrální rostliny kvetou v dlouhém i krátkém dni ( smetánka, pelargónie ). Mají-li vhodné podmínky mohou kvést po celý rok.