Camillo Golgi

 

 

7. července 1843 – 21. ledna 1926

 

Nobelovu cenu získal v roce 1906 společně s S. R. y Cajalem za práce o struktuře nervové soustavy.

 

Italský lékař a patolog Camillo Golgi se narodil roku 1843. Studoval medicínu na univerzitě v Pavii, kde také v letech 1875-1918 působil jako profesor. Několik let také přednášel na katedře všeobecné patologie a histologie na univerzitě v Sieně. Po svém návratu do Pavie se stal vedoucím katedry patologické anatomie a ředitelem ústavu pro histologii a patologii.

Golgiho nejznámější práce a objevy patří do oblasti anatomie centrální nervové soustavy. Mezi jeho nejdůležitější práce patří objev a rozpracování metody přípravy mikroskopických preparátů nervové tkáně pomocí roztoku dusičnanu stříbrného. Tato metoda poskytla možnost vytvořit siluetový obraz nervových buněk, neuronů, se všemi jejich výběžky, klasifikovat všechny rozmanité tvary neuronů kůry velkých mozkových polokoulí, a řešit tak nejdůležitější problémy vzájemných vztahů mezi strukturou a funkcí centrální nervové soustavy. Golgiho zásluhou se v současné neurohistologii rozeznávají Golgiho buňky prvého a druhého typu a je znám Golgiho aparát (struktura protoplazmy té buňky nervové soustavy, která se zúčastňuje látkové přeměny).

V letech 1882-1892 se Golgi zabýval studiem původce malárie a i přesto, že se mu nepodařilo jako Laveranovi najít původce této infekční choroby v červených krvinkách, jsou jeho poznatky cenným přínosem. Golgiho poznatky znamenaly novou etapu v rozvoji neurofyziologie.