Dusičnan se špatnou pověstí

Dusičnan se špatnou pověstí

 

Nechvalně známý konzervační prostředek může pomoci v ochraně před bakteriemi.

 

Dusičnan, konzervační prostředek v párcích a v dalším mas, a zároveň přirozená složka zeleniny, např. hlávkového salátu nebo špenátu, byl dříve požadován za metlu strávníků pro svůj možný vztah k rakovině žaludku. Biologové se však začínají domnívat, že dusičnany v potravě patří k vrozené obraně těla proti infekci, a začali testovat léky založené na této myšlence.

   Dusičnany neboli nitráty ( NO -3) upadly v podezření  v 50. letech, když výzkumníci zjistili, že deriváty dusičnanů, zvané N-nitrosaminy, poškozují DNA a vyvolávají rakovinu u laboratorních krys a hospodářských zvířat. Následné epidemiologické studie však neodhalily žádnou souvislost mezi dusičnany v potravě a rakovinou žaludku  u lidí.

   Lepší stránka vývoje dusičnanů začala v roce 1994, kdy Jon Lumberg z Karolinska Institute ve Stockholmu a Nigel Benjamin z Peninsulské lékařské fakulty v anglickém Exeteru nezávisle zjistili, že se v lidském žaludku vyskytuje velké množství  oxidu dusnatého (NO). Lundberga a Benjamina ihned napadlo, že by tento plyn mohl hubit mikroorganismy v žaludku. Když je totiž oxid dusnatý používán bílými krvinkami proti mikroorganismům, oslabuje je.

   Otázkou bylo, odkud plyn pochází. Oxid dusnatý plní v těle několik životně důležitých úloh, včetně rozšíření cév, a k těmto účelům ho z aminokyseliny, zvané arginin, uvolňuje enzym NO-syntáza. Chemici už dlouho znali jiný mechanismus: při nízkém pH vytvářejí dusitany (NO-2) celou řadu sloučenin dusíku s kyslíkem, včetně oxidu dusnatého. Bakterie v ústech přeměňuje na dusitany, které spolkneme, takže žaludek může přirozeně vytvářet oxid dusnatý. Pokud by oxid dusnatý skutečně prospíval žaludku, mohli by mít neškodné bakterie, které se živý dusičnany symbiotický vztah s lidmi.

   Benjaminova skupina potvrdila mikrobní efekt hned po vystavení bakterií zodpovědných za infekce žaludku, samotné žaludeční kyselině s příměsí dusitanu. Ačkoli je za hlavní zbraň žaludku proti nákaze často pokládána žaludeční kyselina, výzkumníci zjistili, že v ní Escherichia Coli, Salmonella a další bakterie mohou přežít několik hodin, zatímco vysoká normální koncentrace dusitanů společně s kyselinou zabíjela bakterie za méně než hodinu. V dalším pokusu umístili Lundberg a jeho spolupracovníci na vnitřní povrch krysího žaludku sliny lidí, kteří předtím trávili dusitanové tablety. Sliznice na vnitřním povrchu a začala se lépe prokrvovat- obojí je významnou pomocíproti infekci a žaludečním vředům. Zdálo se , že krysy, které dostaly sliny s malým obsahem dusitanu, se změnily. Benjamin také pozoroval, že bakterie, které způsobují zubní kaz, se při vysoké koncentraci dusitanů samy ničí. To dalo podnět k pokusu, který měl ověřit, zda strava bohatá na dusitany zabraňuje vzniku zubního kazu.

   „Na rozdíl od první chvíle, kdy jsme všechny tyto věci viděli jako jedovaté a karcinogenní, si dnes uvědomujeme, že dusičnany hrají důležitou homeostatickou roli,“ říká mikrobiolog Ferric Fang z Washingtonské univerzity.

   Obě skupiny pracují na antimikrobní terapii založené na chemii dusičnanů. Benjamin připravil mast z oxidu dusnatého k léčbě bakteriální infekce kůže, které se často objevuje v rozvojových zemích, a Lundbegr vede v Karolinska Institutet studium s cílem zjistit, zda může podávání slin inkubovaným pacientům se suchými ústy zabránit vředům. Zatím ještě výzkumníci zcela nechápou, jak oxidem dusnatým léčit systémovou infekci. Fang říká:„ Oxid dusnatý má tolik různých účinků! Jak ho dopravíte k bacilu, aniž byste snížily svůj krevní tlak? To zatím udělat neumíme.“

 

Dusičnany: způsobují rakovinu nebo ne ?

   Vztah dusičnanů k rakovině je stále nejasný: epidemiologické studie neodhalily žádnou souvislost mezi rakovinou žaludku a trávením dusičnanů. V červencovém vydání Nature Reviews Microbiology Jon Lumberg z Karolinska Institute ve Stockholmu, Nigel BEnjamin z Peninsula Medical School v Exeteru v Anglii a jejich kolegové uvádějí , že přemnožení bakterií v žaludku povzbudí tvorbu N-nitrosaminu, karcinogenu, který může vznikat z dusičnanů. Dokud si prý však žaludek uchová zdraví a kyselodt vnitřního prostředí, nepředstavují pro něj tato chemikálie hrozbu. Studie z prosince 2003 navrhuje mechanismus, kterým by se mohly dusičnany měnit na N-nitrosamin, jež by mohl způsobit rakovinu jícnu. Epidemiolog se zaměřením na rakovinu David Forman z University of Leeds v Anglii shledává práci "fascinující", ale říká, že epidemiologická analýza neprokázala opodstatněnost takové úvahy.

 

JR Minkel ( New York ), Tomáš Vlastník