Carl von Linné

(23.5.1707 - 10.2.1778)

 

  Carl von Linné, vědec, švédský botanik, který udělal pořádek v latinském názvosloví rostlin, se narodil 23. května 1707 v Rashultu, 110 kilometrů severovýchodně od Lundu, jako syn luteránského pastora Nilse Ingemarssona, který si k příjmení přidal jméno Linn podle staré lípy rostoucí v jeho rodné vesnici.

  Po Carlově narození byl jeho otec poslán do farnosti ve Stenbrohult, do farnosti, ke které patřila velká zahrada. Z luteránského pastora se v ten okamžik stal vášnivý zahradník - vysázel spoustu květin a brzy se farní zahrada stala nejkrásnější zahradou v celém kraji.

  Malý Carl se o otcovu zahradu velice živě zajímal a brzy znal latinské názvy rostlin, které v ní rostly.

  Základní školní vzdělání získal Carl Linné doma, od svého domácího učitele, a později ve škole ve Växjö. Škola ho nebavila, málem propadal z hebrejštiny, řečtiny či teologie, zato v matematice a fyzice byl premiantem. Zajímal se velice též o přírodu - Tillandsovu knihu "Květena okolí Abo"(Flora aboenensis) znal zpaměti.

  Před dokončením gymnázia, v jeho necelých devatenácti letech, doporučili profesoři gymnázia Carlovu otci, aby zvážil možnost jeho dalších studií - prý bude lepší, bude-li Carl dán do učení, na studia se prý nehodí.

  Otec se ale, předtím, než rozhodl, poradil se svým přítelem, s lékařem doktorem Rothmannem, který vyučoval fyziku - tento Rothmann pak Carlovu otci řekl, že jeho syn je rozhodně nejnadanějším žákem ve fyzice a vzal jej k sobě do domu, aby ho v ostatních předmětech až do konce gymnázia doučoval.

  V roce 1727, ve svých dvaceti letech, vstupuje pak Carl Linné na univerzitu v Lundu: zde se sbližuje s profesorem Archiaterem Stobaeusem, který mu dává k dispozici celou svoji rozsáhlou vědeckou knihovnu, kde Linné trpělivě a pilně studuje.

  V roce 1728 Linné přesidluje do Uppsaly - i zde mu přeje štěstí: ač má zprvu velké finanční potíže, nachází i zde mecenáše. Když totiž jednou sedí v botanické zahradě a popisuje některé rostliny, přistoupí k lavičce, na níž Linné sedí, jakýsi duchovní a ptá se, co Linné píše, co studuje, jak velký má herbář atd. - pak ho pozve k sobě domů, aby mu ukázal svoji sbírku rostlin v herbáři…

  Takhle nějak začalo přátelství Carla Linného s profesorem Olofem Celsiem, theologem a vášnivým botanikem. Profesor Celsius, stejně jako předtím profesor Stobaeus, dává Linnému k dispozici svoji vědeckou knihovnu a herbáře ke studiu.

  Zatím Linné dále studuje na uppsalské univerzitě - tady je jeho profesorem medicíny Olof Rudbeck (latinsky psaný Olaus Rudbeckius), který Linnému půjčuje knihu "O sexualitě rostlin" (De sexu plantarum), po jejímž přečtení se Linné začíná intenzívně zabývat touto tematikou - netrvá dlouho a sám napíše malé pojednání, nazvané "O páření a pohlaví rostlin" (De nuptis et sexu plantarum): po přečtení tohoto spisku pak profesor Rudbeck Linnému navrhuje, aby se ujal veřejných přednášek z botaniky.

  Roku 1732, ve svých 25 letech, se Linné vydává na výzkumnou cestu do Laponska: výsledkem je "Květena Laponska" (Flora Lapponica).

  Touto dobou Linné rozšiřuje své zájmy i na mineralogii, studuje nerosty, fárá do dolů a navštěvuje přednášky na hornické škole v Dalekarlien. Zde se zamilovává do dcery bohatého městského lékaře, Sary Lisy Moreausové, ale její otec nechce dát svolení ke sňatku dříve, než si Linné dokončí doktorát a bude tak mít zajištěnu existenci. Linné tedy odjíždí na univerzitu do holanského Harderwijku, kde v roce 1735 obhajuje svoji práci "O nové hypotéze intermitentní horečky" (De nova hypothesis febrium intermittentium) a je promován na doktora lékařství.

  V Holandsku se Linné nakonec zdrží celé tři roky a vydává zde svá nejslavnější díla - "Základy botaniky" (Fundamenta botanica) v roce 1736, "Botanickou knihovnu" (Bibliotheca botanica) v témže roce,"Cliffordovu zahradu" (Hortus Cliffordianus) v roce 1737, "Botanickou kritiku" (Critica botanica), "Třídy neboli čeledě rostlin" (Classes plantarum) a první vydání "Rostlinných rodů" (Genera plantarum) - vše též v roce 1737.

  Při návratu z Holandska se Linné zastavuje v Paříži, kde se osobně poznává s matematikem a fyzikem René Antoinem Réaumurem, který je mimo jiné specialistou na řasy, tj. skupinu rostlin tehdy ještě málo probádanou. Téže Linné navštěvuje v Paříži bratry Jussieuovy a je zde zvolen členem pařížské Akademie.

  Po návratu do Švédska se Linné usidluje ve Stockholmu, kde si zařizuje lékařskou ordinaci - stává se lékařem admirality, k čemuž mu dopomáhá jeho tchán (Linné se žení se svojí vyvolenou, Sárou Lisou Moreausovou).

  Přestože slaví Linné velké úspěchy jako lékař, není šastný, vše ho táhne do přírody, k jeho oblíbenému studiu rostlin. Pak je roku 1739 z Uppsaly do Stockholmu převedena švédská Akademie věd a Linnému je nabídnuto místo prezidenta této společnosti - nabídku přijímá a je zvolen všemi hlasy.

  V roce 1741 je Linné jmenován profesorem botaniky na univerzitě v Uppsale. Zde přednáší i předmět s poněkud záhadným názvem materia medica čili nauku o lécích, dietetiku a přírodopis. Dostává titul královského tělesného lékaře, tzv. archiatra. A dále bez oddechu pracuje na svém díle - v roce 1745 připravuje k vydání "Švédskou květenu" (Flora Sueica), v roce 1746 "Švédskou zvířenu" (Fauna Sueica) a "Soustavu přírody" (Systema naturae) - toto dílo pak při svém 10. vydání v roce 1759 nabobtná do rozsahu 1384 stran…, cizokrajné rostliny pak Linné popisuje v díle "Ceylonská květena" (Flora Zeylanica) z roku 1747.

  V roce 1751 pak Linné vydává vydává "Botanickou filosofii" (Philosophia botanica). O dva roky později pak vychází Linného vyčerpávající souhrnné dílo "O rostlinných druzích" (Species plantarum) - toto dílo, zahrnující rostliny evropské i ostatních kontinentů a ostrovů, stále narůstalo na obsahu, tak jak přibýval počet rostlin nově objevených zámořskými cestovateli a botaniky. Na konci Linného života obsahovalo toto dílo již kolem jednoho sta tisíc rostlinných druhů…

  Ve věku padesáti let je Linné povýšen do šlechtického stavu - o několik roků později pak kupuje panství Hammarby, jihovýchodně od Uppsaly a tráví zde letní prázdniny v posledním období svého života, v letech 1764-1778. V těchto letech též z funkce profesora botaniky na univerzitě v Uppsale vede uppsalskou univerzitní zahradu, jejíž soupis již v roce 1748 vykazuje na 1100 cizokrajných druhů rostlin.

  10. února roku 1778, ve svých 71 letech, pak Linné, jeden z největších a nejproslulejších botaniků své doby, umírá…

  Carl von Linné zavedl ustálenou nomenklaturu pro rostlinnou a živočišnou říši a usnadnil tak třídění a další studium všech přírodnin. Pojmenoval kolem deseti tisíc druhů rostlin a přibližně stejně velký počet druhů živočišných - tímto svým počinem dal základ moderní vědecké botanické a zoologické terminologii. Pojem druhu byl přitom pro něj pojmem druhu v tom smyslu, že druh byl stvořen Bohem jako stálý a neměnný, zatímco varietu považoval za odchylku vyvolanou prostředím.

  Linné stanovil též základní terminologii pro rozmnožovací orgány rostlinného rodu a druhu - kalich, korunu, tyčinky, pestík, perikarp, semeno. Vybudoval soustavu rostlin, vycházející z počtu tyčinek a pestíků, soustavu, kterou dnes považuje za tzv. umělou, ale která v době svého vzniku znamenala obrovský pokrok. Je třeba poznamenat, že tato soustava se udržela až do dvacátých let devatenáctého století, kdy byla pomalu vytlačena tzv. přirozenou soustavou de Candollea, která si již nevšímala uměle vybraných vnějších znaků (tj. počet pestíků a tyčinek), ale třídila rostlinstvo podle jeho vývojové příbuznosti.

  Přes toto vše je však přínos Linného vědeckému pokroku a vůbec znalostem moderního člověka jen stěží docenitelný… Linné byl zkrátka a jednoduše první, kdo dal říši rostlin a živočichů nějaký pevný, jasný řád…

Jako první začal důsledně používat jména složená ze dvou slov: první jméno rodové označovalo příbuznost, druhé bylo vlastním jménem druhu. Osnovou systému je sled základních kategorií: říše, kmen, třída, řád, řeleď, rod a druh. Jednotlivé kategorie jsou vždy sobě nadřazené. Příklad dosazení do této osnovy:

 

Říše

živočichové

rostliny

Kmen

strunatci

rostliny semenné

Třída

ptáci

jehličnaté

Řád

vrubozobí

borovicotvaré

Čeleď

kachnovití

borovicovité

Rod

labuť

jedle

Druh

labuť velká

jedle bělokorá

 

Základní uspořádání rostlin

baktérie

 

 

 

rostliny bezcévné

rostliny stélkaté

houby

 

sinice a řasy

 

lišejníky

 

mechorosty

játrovky

 

hlevníky

 

mechy

 

rostliny cévnaté

kapraďorosty

plavuně

 

přesličky

 

kapradiny

 

semenné

nahosemenné

jinany

tisy

jehličnany

chvojníky

krytosemenné

jednoděložné

dvouděložné

 

Systematický přehled živočichů

Říše

Podříše

Kmen

Důležité třídy

živočichové

jednobuněční

prvoci

bičíkovci rostlinní

bezostní

bičíkovci živočišní

nálevníci

málobuněční

morulovci

 

vícebuněční

houby

vápnití

rohovití

křemití

mnohobuněční

žahavci

medúzovci

polypovci

korálnatci

žebernatky

 

ploštěnci

ploštěnky

motolice

tasemnice

pásnice

 

mechovnatci

 

hlísti

vířníci

hlístice

strunovci

vrtejši

 

mechovky

 

ramenonožci

bezopornatí

opornatí

chapadlovky

 

měkkýši

štítkonošci

přílipkovci

plži

mlži

kelnatky

hlavonožci

rypohlavci

 

sumýšovci

 

hlavatci

 

kroužkovci

máloštětinatci

mnohoštětinatci

pijavky

drápkovci

 

želvušky

 

jazyčnatky

 

členovci

hrotnatci

pavoukovci

korýši

stonožky

mnohonožky

hmyz

ostnokožci

lilijice

hadice

hvězdice

sumýši

ježovky

ploutvenky

 

bradatice

 

polostrunatci

 

strunatci

kruhoústí

paryby

ryby

obojživelníci

plazi

ptáci

savci